Jdi na obsah Jdi na menu

Kapitola 3. Přítel a psí srdce

4. 1. 2023
article preview

3

  Trčel doma s rukou v sádře teprve třetí den, ale už se kousal nudou a jednotlivé dny mu splývaly do sebe. Hrál od rána do večera střílečky, ale s jednou rukou měl zásadně omezenou pohyblivost, a tak jeho hrdina pořád umíral. Přivádělo ho to k vzteku, až jednou dvakrát hodil ovladačem o zeď. Vzápětí pro něj letěl, div se nepřerazil, a děkoval bohu, že zůstal celý a funguje. Když už viděl na obrazovku dvakrát, věděl, že si musí dát pauzu. Pak hodně přemýšlel a vzpomínal, až měl pocit, že mu z toho přeskočí.                                                                      

Stavila se za ním během těch tří dní dvakrát Nika, aby mu odpoledne zpestřila, a hlavně nenápadně zkontrolovala, jestli se o sebe stará, jak mu lékař nařídil. Poprvé přišla s tím svým borcem. Nevadilo mu, že ho přivedla, toho svého přítele, trochu se znají, ale asi se u něj moc nebavil, když druhý den přišla sama.                                                                                                                                   

Vítek se doma o nic nestaral, jedl jen velmi málo a samé brambůrky, čínské polívky, rohlíky a párky. Odpoledne si vždy skočil do obchodu, a když potkal na sídlišti známé a kamarády, poseděl s nimi před domem až do večera, nebo dokud mu nemrzl zadek. Nevodil si je domů, Ondra ho před tím varoval a Vítek to dodržuje. Ondra měl kamarády ze sídliště rád, ale doma většinu z nich nechtěl vidět, protože jim nedůvěřoval. Věděl, jak to na sídlišti mezi těmito partičkami chodí. Ostatně třeba nejsou z děcáku, jako oni dva, ale vyrostli mnohdy v horších podmínkách, mají šílené zvyky a propadli drogám. Ondra byl rád, že se tomuto osudu vyhnul a že Vítka vytáhl sebou. Ostatně, Ondra měl, na rozdíl od svého kamaráda, dobré základy od rodičů, kteří ho s nejlepšími úmysly vychovávali do jeho dvanácti. Byl hrdý, že si oba za podpory jeden druhého dokázali vytvořit slušný život s dobrou prací a bydlení v solidním nájmu už ve svých dvaceti.                                                                                                                                        

Ondra tu ale nyní není a Vítek ztratil vůli. Každý den od jeho odchodu vyhledal Vika a koupil si u něj zapomnění. Působilo to jako zázračné kouzlo.  Doma to potřebovalo uklidit, ale on se tím netrápil. Nechtěl po bytě smejčit, otvírat skříňky a znovu a znovu nacházet Ondrovy zapomenuté věci a s nimi vytahovat ještě čerstvé vzpomínky. Bude to radši ignorant a fungovat tu s klapkami na očích. Ondrovy věci? Kde? Žádné nevidí! Zlobil se trochu na Niku, měla za úkol si to všechno odnést. Jenomže když si tu pro ně byla, prosil ji, aby mu to, co nepotřebuje, nechala.                                                                                           

A tak na poličce trůnilo pár figurek z Avengers a Sebevražedného oddílu, Ondra je sbíral na Wishi. Supermana si odnesla Nika, protože miluje Hanryho Cavilla, ačkoliv se mu nepodobá, ani kdyby se podle Vítka nechal oslepit radiací kryptonitu. A nad Ondrovou postelí visí plakát hrdinů z Avengers a vedle něj je pověšený obrovský obraz Wonder Woman, téměř v životní velikosti. Je to kino plakát a ona je tam v tom postoji a v tom svém brnění prostě fantastická. Víťa se ho kdysi ptal, jestli má rád Gal Gadot, ale na to mu kamarád se zasněným výrazem odpověděl že ne, že je to sice kočka, ale on miluje Dianu, princeznu Amazonek. Víťa se vždy uchichtával, Ondra měl Dianu i na tapetě v mobilu od chvíle, kdy si ho pořídil.                                                                

To on Vítek má taky svoji vášeň, sbírá mangu. Komiksy má schované ve skříni, aby se na ně neprášilo a nesahali mu na to lidi. Je to poklad, obzvlášť ty staré mu pomohly přenést se přes špatné časy. Vžíval se do svých hrdinů a obdivoval, jak vždy ze zapeklitých situací vybruslili. Jak jsou čestní a stateční, přestože se s nimi život nemazlí, a neoblomně bojují za to, čemu věří, za své ideály, za přátele a za svobodu, do posledního dechu. Asi mu odmalička změnily život. Možná by bez jejich vlivu byl jiný, trochu víc sobecký a možná trochu víc hajzlík, ale jen proto, že by to vzdal už na začátku a měl by pocit, že všechno, co se děje, je boj a on musí být zlý, aby přežil a urval si pro sebe kousek toho, co si zaslouží. Ale díky nim viděl, že to jde jinak. Musí si to přiznat. Nebyl by takový, jaký je, kdyby se mu tolik nevryly pod kůži. Měl se svými hrdiny pocit, že není sám a že tu je někdo, kdo kdyby byl skutečný, rozuměl by mu. Proto měl ty knížky pečlivě schované a jednou za čas si některou z nich vytáhl a prolistoval ji nebo pročetl. Od nejstarších dílů, které horko těžko nastřádal od svých devíti let, až po poslední nově vycházející. Vše začalo Narutem, pokračovalo to Shippudenem, následoval Fullmetal Alchymist a po řadě dalších končí Útokem Titánů, které právě sbírá. Viděl samozřejmě i anime seriály. Nemá od všech fyzicky kompletní série, je jich strašně moc, ale od těch zásadních ano.                             

Seděl teď na své posteli, která je umístěná naproti velkému televizoru, a hleděl do prázdna na pozastavenou obrazovku. Konzoli pořídil Víťa a televizi Ondra, aby si byli kvit. Nedívali se nikdy na program v telce, jen hráli hry a pouštěli si přes kabel v notebooku stažené filmy a seriály. Ondra měl postel napravo, umístěnou podél boční zdi hlavou k rohu a nohama ke dveřím, takže postele stály vedle sebe do obráceného L. V jejich bytě je jeden pokoj, naproti je malinká kuchyně s jídelním stolečkem pro dva a z ní je východ na chodbu, kde je věšák se zrcadlem a botníkem a naproti koupelna a záchod. V pokoji je jedna velká skříň, kterou jim tu nechala majitelka, a kde měli oba své oblečení. Vítek si do ní může celý vlézt, jak je teď prázdná, sám má oblečení na dvě poličky a bundy mu visí na věšáku na chodbě.                                                                        

Hrbil se na posteli, pohroužený do bezcílných myšlenek, nohy překřížené do tureckého sedu, sádru opřenou o koleno a zachmuřeně si prohlížel na zdi ty Ondrovy plakáty. Může se na ně dívat hodiny a stejně ho to nepřestane bavit. Občas má pocit, jako by se Diana pohnula. Dřív mu to přišlo zábavné, teď ho to akorát rozesmutní.                                                                                                      

Od rána svítí sluníčko, venku je na únor docela teplo. Zavolal Vikovi a domluvili si sraz v ulici za rohem naproti sámošce. Dark Souls nechal stopnutý, navlékl na sebe obnošené kalhoty, svetr a přechodovou bundu, jejíž rukáv jen tak tak provlékl přes sádru. Před odchodem se na sebe podíval do zrcadla v předsíni. Musel si rozsvítit, předsíň je nejtmavší kout v bytě. Už je vhodná doba na kšiltovku, zvedla se mu nálada, a vzal tu tmavě modrou, první na raně, pověšenou na háčku na věšáku. Nasadil si ji na hlavu a skryl pod ni své téměř po ramena dlouhé ježaté vlasy barvy špinavé blond. Tmavě modré oči byly jaksi vyhaslé a vypadaly smutně, ale to nebylo tím, co se stalo. Už takové má od narození, to ví od mámy. Prostě mu horní víčka na vnější straně koutků spadají dolů.                                                                                                                                        

Máma mu kdysi řekla, že to má po svém otci a Vítek byl v tu chvíli na něj náramně zvědavý, protože ho nikdy neviděl a u nich doma se o něm nikdy nemluvilo. Jenomže když se z ní snažil vypáčit, byť jen pár drobností, rozvířených dětskou zvědavostí, odbyla ho slovy, ať ji dá s tím hajzlem pokoj. Vítek to nechápal do doby, než se mu jednoho dne ve vzteku prořekla. A pak mu poslala ten prokletý dopis. Ale na to teď nechce vzpomínat, nic z toho radši vědět nechtěl. A vůbec, radši už nikdy na to nemyslet.                                                      

Před odchodem se zkontroloval v zrcadle, jestli mu vlasy zpod čepice někde netrčí. Obličej má kulatý a hodně uhrovatý, přestože mu je skoro dvacet. Ondra mu říkal, že za to může jeho příšerný jídelníček, skládající se jen z čokolády a brambůrků. Něco na tom bude. Teď docela zhubl, konečně mu je trochu volná přechodová bunda, kterou si pořídil předloni, než začal pracovat v čokoládovně. Necítí se ale líp, není to zdravé zhubnutí, ale jen další deficit výživy v těle způsobený stresem. Pleť má horší než kdy dřív, vlasy jak chemlon a nehty se mu lámou jak papír. Ta ruka se taky zlomila nějak snadno, když se nad tím zamyslí. Strčil si peněženku do zadní kapsy kalhot a vyšel ven.

Poslední fotografie

Archiv

Kalendář
<< březen / 2024 >>

Statistiky

Online: 1
Celkem: 25923
Měsíc: 1436
Den: 60