5

„Bože, splnil se mi sen,“ svíjela se pod přikrývkou a tvář jí zdobily kouzelné dolíčky. „Tak krásného chlapa jsem ještě neviděla!“ Vypískla, stydlivě se zachumlala do peřiny, kousla se do prstu a z přikrývky vystrčila jen blankytně modré zářící oči.

Damián, tak jak ho bůh stvořil, se vznášel po místnosti jako páv. Právě šel do kuchyně pro pití, které tam nechal vychladit, aby mohl Heleně namíchat další Křídla. Neměla by to už přehánět, pomyslel si. Tady u sebe doma to řídí on.

„Děkuji,“ zamrkala dlouhými řasami, když jí nalil. Tentokrát za jejími zády šetřil vodkou, ale sobě nalil dvojnásobek, protože on snese jako kůň. „Prosím.“ Odnesl láhev do mrazáku.

„Máš nádherný zadek!“ vzdychla z lože, rozvalená na boku, s podepřenou hlavou.

Damián vytáhl obočí a pozvedl pravý koutek. Moc dobře to ví. Zato ona má ten největší zadek, jaký kdy držel v rukách. Jeho struktura byla pro něj neobvyklá, ale v jistém smyslu osvěžující. Jako by hladil kiwi velikosti fotbalového míče. Helena má po celém těle jakýsi sametový porost. Je zvyklý na holky, které o sebe dbají, cvičí, hlídají si životosprávu a depilují si i ramena a neexistující knírky. Ale tahle, ta je z jiného těsta. Vůbec ji nezatracuje, to ne. Z jistého úhlu se mu líbí její přirozenost, a ta prsa! Jedním ho málem přidusila, když se na něm převalila dopředu.

Zatím si nedokáže ujasnit, jestli to je přínos. Nedostatky Heleniných tělesných proporcí vynahrazuje obličej víly Amálky. Opravdu tak roztomilý a absolutně bez líčidel! Na tohle on má nos, to zaručeně pozná. Takové holky ještě existují? Na to skutečně není zvyklý.

 Vrátil se do ložnice a chtěl si k ní lehnout, ale na jeho straně postele se válel poloviční vlkodav.

„Tripe, vypadni!“ ucedil.

Pes se rozvalil na záda.

Povzdechl a s uličnickým úšklebkem skočil na Helenu. Ta zaječela, jako by ji na nože brali, a zalykala se přitom rozkoší. Damián to tak trochu tušil, z prvních signálů, které k němu nevědomě vysílala při jejich prvním setkání. Přesto se přikláněl k verzi, že se spřátelí a jen večer něco popijí. Helena ale není z těch žen, které ztrácí čas. Jakmile se k ní přes Kovářovou donesl jeho vzkaz, vše pochopila jako výzvu. Možná ji povzbudilo to, že věděla, s čím bude mít tu čest. V deset večer, po šichtě v hospodě, k němu přikvačila na svém kole, s litrovým energy drinkem v batůžku a uzmutou lahví vodky pod tričkem.

„Vím, že s autem nic není, spadla jsem na zem a stálo mě to odřené koleno.“ Našpulila na něj rty ve dveřích, a vytasila lacinou vodku. Damiánovi se rozlil po tváři ďábelský úsměv, celý večer ji netrpělivě vyhlížel a v lednici chladil pivo. Těšil se na novou kamarádku, ovšem z jejich teprve líhnoucího se vztahu se rychle vyklubalo přátelství s výhodami.

Dvě hodiny po půlnoci. Strčil jí obličej do rozkroku a Helena se v zádech prohnula jako luk. Že je nečekaně obratná, tím se nechal překvapit během prvního ze tří čísel, které si spolu po sprše dali.

Nebudu tu sám, jako kůl v plotě. Tahle přijede, kdykoliv budu mít náladu, bude mi tu uklízet a třeba i udělá nebo přiveze nějaké jídlo, maloval si, když se chystal předvést. K tomu ale nedošlo, protože ho náhle znehybnil těžký balvan na zádech, až vyhekl. Jako by na něj vysypali kamion štěrku.

„Tripe, slez ze mě!“ zuřil.

Trip mu vesele dál ležel na zádech a vrtěl ocasem.

„Neumí žádné povely,“ řekla Helena. „Teta z něj šílela, poslouchá jen starýho Šimůnka.“ Damián se přetočil a zahleděl se na velkého chlupatého tvora s ušmudlanou, rozježenou, hnědošedou srstí, jak se mu vysmívá do obličeje.

„Zakroutím ti krkem, jestli okamžitě neslezeš,“ zasípal.

Trip vyplázl jazyk a pustil na něj svůj dech.

„Co dělá vůbec s námi v posteli? Řekla bych, že rychle převzal tvoji náturu,“ zasmála se Helena.

„Jak to myslíš, vždyť mě vůbec neznáš.“ Odtlačil ze sebe psa a zapálil si cigaretu, kterou sebral z krabičky v jejím batohu.

„Znám.“ Sledovala ho jiskřivýma očima. Půlkou těla odhalená a napůl přikrytá, vystrčila nohu zpod přikrývky a šťouchla ho palcem do tváře. „Jsi narcistický, sebestředný hezounek. Kromě Tomáše tu takový druhý není. Ale Tommy není arogantní, jen se drží od ostatních stranou.“

„Já že jsem arogantní?“ dotčeně na sebe ukázal palcem. „Počkej, Tomáš, říkáš? Tommy z Horních Polan? Blonďák v mém věku?“

Přikyvovala. „Tomáš Záruba. To je kořen!“

Damián si po dnešním večeru udělal jasno, že to je místní běhna, ale že se tím nebude tajit, to nečekal.

„To je přece můj nejlepší kamarád! On je zpátky? Žil přece v Londýně s Jolanou…“

„Rozešli se, bydlí teď u rodičů. Už je to dva roky, ale on furt drží smutek. Nedal mi ani šanci,“ povzdechla si a posmutněle se s podepřenou hlavou zahleděla do prázdna.

Damián se skrytě zasmál. Tomáš, který miluje drobné tmavovlásky, tak štíhlé, že postrádají prsa a zadek, že by dal šanci Heleně? Větší odklon od vkusu si neumí představit. Najednou se zvedla z postele a začala po zemi hledat svoje svršky.

„Už jdeš?“ zaradoval se. 

„Musím se vyspat, ráno jdu zase do hospody. Teď dělám dvanáctky, tetě zdrhl brigádník. Je letní sezóna, nezastavíme se,“ postěžovala si. „Odvezeš mě?“

„Jak?“ nakrabatil čelo a úsměv mu z tváře zmizel. „Na štangli?“

„Ne,“ rozkošnicky zabublala smíchem. „Autem přece.“

„Zbláznila ses? Venku je tma jak v kozí díře a vypil jsem flašku vodky. Nepotřebuju si udělat do podvozku další díru. To tu radši přespi,“ povzdechl. Helena se nenechala dvakrát pobízet. Hodila svršky na zem, skočila do postele a nahým tělem se na něj přilepila. Damián se až do rána škvařil ve vlastní šťávě, z jedné strany se na něm válel pes a zboku se k němu vinula Venuše.