12

„Takže tam docházíš každý den? V tom případě nevím, kdy podnikneme tu stanovačku,“ vyptával se Tomáš, když seděli v Damiánově autě a jeli do města.

„Každý den ne, proboha. Minulý týden jsem tam byl čtyři a tento týden budu mít pět večerů. První tři směny jsem splácel sekeru. Vlastně to je dobrý džob. Z kuchyně si můžu vzít, co zbyde a jedno dvě piva taky nikdo nepozná. Dohlížím hlavně na to, aby ožralí zaplatili, a pak je vypakuju. Jsem něco jako obsluhující vyhazovač a silné dny mi pomáhá Helena. Představ si, kámo, už jsem vymyslel, kam se spolu příště zašijeme. Ta jejich kuchyně s širokým pultem si o to přímo říká a po desáté kuchař odchází,“ křenil se Damián za volantem od ucha k uchu.

„Ty si to nějak maluješ,“ prohodil Tommy skepticky.

„A proč ne?“ usmíval se. „A tu stanovačku u lomu spácháme příští pátek. Bude to pánská jízda, jasný?“

„Oukej, zapisuji si to do diáře.“

Lída je na zadním sedadle mlčky poslouchala a tvářila se kysele. I kdyby Damián nezdůraznil poslední větu, do jejich stanování by se ani omylem nepletla.

Damián dostal možnost se teď poprvé s Lídou tváří v tvář setkat, ale neproběhlo to růžově. Cítil, že má vůči němu předsudky, ale netušil proč. Pomyslel si, že má Tomáš zvláštní vkus na holky, když ho žádná z jeho přítelkyň nesnese, a to jí k tomu ještě nezavdal pořádně důvod. Musel ale uznat, že je svým způsobem výrazně krásná, ovšem není to jeho typ. Možná ho ovlivňovalo její tajemství, ale spíš za to mohly nesympatie vysílané od ní směrem k němu. Teď už by ji na grilovačku nepozval. Fotky na webu nehledal a rozhodl se, že to dělat nebude, projel pouze Instagram. Zařekl se, že se do toho plést nebude. 

V Olomouci zaparkoval u nákupního centra Šantovka. Právě bylo po dešti a po měsíci saharského vedra nastala konečně změna klimatu. Vzduch byl prosycen dusným vlhkem a ze střech stoupala pára. Zpoza šedivého mraku nesměle vykouklo sluníčko. Město bylo teď pod tropickou duchnou a Damián si bezděky pomyslel, že tam u lesa je po dešti mnohem líp. A nejen po dešti. Doslova si zamiloval rána i večery na zahradě.

Když vystoupili a zamykal auto, zachytil Tomášův potutelný úsměv, což ho poměrně zneklidnilo. Všiml si, že drží v ruce telefon a stojí přitom bokem, aby ho nikdo neviděl. Pročítá si zprávu a vzápětí ho hned schovává do kapsy. Zamračil se. Jeho podezíravý pohled obratem přejel od Tomáše na Lídu, ale z její tváře nevyčetl nic, kromě jisté svrchovanosti, tudíž usoudil, že ať je to cokoliv, Lída v tom s ním nejede. Zůstal ve střehu.

Nakonec celá tahle narychlo smluvená slezina mu přišla od první chvíle na hlavu. A vlastně proč Tommy tak neoblomně trval na tom, aby s nimi šel Damián dnes do kina? Navíc zaboha nechtěl, aby vzal s sebou Helenu. Damiána by to ani nenapadlo, ale jde tu o princip. Přál si to kvůli Lídě? Protože je evidentní, z jejího chování, že nemá Helenu v lásce stejně jako Helena ji. A proč je jejich nevraživost vzájemná, co si ty dvě udělaly? Damián měl tušení, že ve skutečnosti tu jde o Tomáše, a ne o nějaké nafocené nahotinky. Není tajemstvím, že Helena o něj dlouho usilovala a pak přijela Lída a sbalila ho lusknutím prstu. Ale proč Lída Damiána zabíjí pohledem, odnáší to snad za Helenu? Proč si, kruci, ženský prostě spolu nesednou a u piva si všechno jednoduše nevyříkají, jako všichni slušní chlapi! Popřípadě si můžou dát pár facek a vzduch se hned vyčistí. To musí ty jejich složité nálady, které trvají týdny, měsíce, roky, odnášet celé okolí? Zaměřil na ni svůj pohled a vtom pootočila hlavou, jako by snad měla na hlavě tykadla, a jejich oči se střetly. Usmála se na něj, zlověstně a děsivě. Téměř se jí polekal.

Dali se do pohybu. Od parkoviště zamířili ke vchodu do obchodního centra, kde měli smluvený sraz. Čekalo se na Evu a Jindřicha. Damián si za chůze nevrle odplivl, cítil na sobě Lídin pohled a ježily se mu z toho chlupy na zádech. A to se jí před Tomášem tolik zastával! Zastavili se na malém mostě přes řeku tekoucí kolem obchodního centra. Opřel se znuděně zády o zábradlí a přemítal o jídle, protože ho honila mlsná, když se rozhlédl a tu najednou před sebou někoho uviděl v davu na přechodu. Byla vzdálená asi padesát metrů a tlačila se ve skupině mládeže čekající na semafor. Přesto nebylo pochyb, poznal ji okamžitě. Doteď zatemnělou mysl černými myšlenkami mu zaplavil takový příliv paniky, až bezděky zalapal po dechu a zděšenýma očima vyhledal svého kamaráda.

„Cos to udělal!“ vyštěkl po Tomášovi, který sebou trhl a střelil po něm vyjukaným pohledem.

„Do poslední chvíle jsem nevěděl, že přijde, věř mi,“ usmál se omluvně a s notnou dávkou kamarádského soucitu. Za tím úsměvem ale Damián tušil škodolibou radost.

„To ti teda nevěřím,“ zaskřípal zuby. „Za tohle se budeš smažit v pekle.“

Blikla zelená a dvojice žen, v davu mířícím do obchodního centra, se pomalu blížila k nim. Damián zmlkl, vrazil ruce do kapes a snažil se podraz ušitý na něj rychle rozdýchat. Nesmí na něm vidět, jak ho to rozhodilo. Markéta už byla docela blízko, a tak jeho tvrdý výraz nevědomě změkl a zlobou zaťaté čelisti povolily. Nechtěl si ji prohlížet, ale zvědavost mu nedala, a tak, po zprvu letmém přeletu po prostoru, se jeho pohled opět vrátil do jednoho bodu a uvízl na ní, aniž by více přemýšlel o tom, že si toho ona všimne. Zapomněl být ukřivděný, když uviděl tu dokonalost vyvážených křivek. Markétinu figuru obepínaly krátké letní šaty v lichotivé barvě a vzoru, a obličej, panebože, ten obličej jako z porcelánu, je tak krásný, že se mu tají dech. Zacloumalo jím prudké vzrušení, když se mu až do nosu donesla ta známá vůně, která s sebou přinesla vzpomínky. Vše měl rázem v živé paměti, jako by se to stalo včera. Jako by ještě včera prožívali spolu tu bezhlavou a upřímnou lásku. Kdyby to jen tušil, tak… Tak dá Heleně vyžehlit to nové tričko, které si dnes na sebe vzal. 

Náhle ho zrazovalo tělo, slabost v kolenou byl ten menší problém, nedokázal se zlobit, jak měl v úmyslu. Už byly u nich. Postavila se vedle něj, podíval se jí zpříma, ale nikoliv drze, do tváře. Ohromila ho, jako když ji potkal poprvé ve škole. Byla obdivuhodně klidná, na rozdíl od něj. Na tváři jí hrál společenský úsměv. Nevěděl ani, zda si ho vůbec všimla, zdálo se, že je pro ni vzduch. Trochu ho to zklamalo, ale nenechal se tím odradit.

Markéta se musela velmi ovládat, aby navenek působila tak netečně. Vše měla pod kontrolou, přesto ji setkání s ním rozhodilo a ruce se jí zpotily. Pečlivě se na schůzku připravovala, přehazovala ve skříni všechny své šaty a až s chorobnou posedlostí kontrolovala hodiny. Do poslední chvíle se rozmýšlela, jestli je dobrý nápad ho zase vidět. Tommy ji ale nakonec ubezpečil, že ano. Je čas hodit minulost za hlavu a teď je k tomu vynikající příležitost, když se konečně objevil zde. Přesto ho už z dálky nenápadně přejela pohledem a srdce se jí neovladatelně splašilo jako zdivočelý mustang na rodeu. Vypadal prostě božsky, až ji to vytočilo doběla. Opálený, sportovní postava, ledabylý, a přesto sexy rozcuch tmavých vlasů, dobře padnoucí tričko, neméně dobře padnoucí moderní džíny. Ten chlap nemá chybu! Nenávidí ho.

Damián odhodil vnitřní kataklyzma za hlavu, a oslovil tu, která Markétu přivedla: „Evo, rád tě vidím.“ Znělo to nade vší pochybnost ironicky.

„I já tebe, Damku. Koukám, že jsi v dobrém rozpoložení jako vždy. Tomáš mi volal, že ten film neschvaluješ, a proto jsem ráda, že jsi nakonec šel. Stěžoval sis mi minule, že tě vynecháváme, chtěla jsem to napravit. Neuškodí ti vytáhnout paty z domu a povyrazit si pro jednou s námi.“

Damián nasadil neutrální výraz. „Nelituju toho, že jsem šel. Ahoj Markét.“ Jeho pohled pomalu přejel z blondýnky na drobnou černovlásku po jejím boku, se sněhově bledou pletí. Bystré oči jí zpod dlouhých hustých řas modře svítily, jako když jim bylo devatenáct. Zatracený vzpomínky. Dotkla se ho očima a odvrátila tvář. 

„Damiáne,“ promluvila odměřeně, protože s ní stále cloumal vztek z nemilého překvapení. Doufala, že před sebou uvidí předčasně zestárlého a oplácaného třicátníka, ale on vypadal pořád stejně, ne-li líp. A mimo jiné cítila vztek na sebe za to, že dovolila, aby ji to tak rozhodilo. Navíc stál moc blízko. Je tak moc blízko, že jí zasahuje do osobního prostoru, copak to nevidí? Proč zatraceně udělal ten krok vpřed, když ji pozdravil. A ten jeho neomalený, ne, troufalý pohled, jako by jí propaloval kůži. „Koukám, že jsi pořád stejný. Můžeš aspoň předstírat, že mi nehledíš do výstřihu?“ dokončila po oslovení a dlouhé pauze větu.

Vypálila to na něj jako kulomet. Překvapeně sebou škubl. Damián si rázem připomněl mimo jiné i to, na co málem zapomněl. Totiž že tato andělská tvář má jazyk ostrý jako břitva.

„Copak ty máš výstřih?“ Sjel pohledem její šaty až ke krku, které měl detailně zmapované, ještě když stála na přechodu. „Vidíš trávu růst, Markéto, taky ses nezměnila.“ Možná se mu to jen zdálo, ale dotčený pohled teď po něm hodila ona.

„Super,“ spráskl ruce Tommy. „Takže vřelé shledání po letech máme za sebou a teď se můžeme vrhnout na ten film.“ Jako první vykročil dovnitř, přičemž už otevřeně neskrýval své dětinské nadšení.

Jelikož se holky nepředstavovaly, usoudil Damián, že se již znají. „Kde máš muže?“ přistoupil k Evě, když procházeli chodbou přiměřeně zaplněného obchodního centra.

Markéta se od Evy odpojila a dala se do řeči s Tomášem a Lídou, kteří šli před nimi a vedli se za ruce. Damián konverzoval s Evou, zároveň nemohl spustit oči z tmavovlásky, která se jako naschvál, přestože v tom být úmysl nemohl, přece by ho po tolika letech neměla zapotřebí provokovat, zařadila přímo před něj. Dlouhé černé vlasy, kterými právě pohodila, se jemně vlnily do půlky zad a opět k jeho chřípí zavanula ta známá vzrušující vůně. Měla na sobě fialkové šaty, které ji při chůzi, přestože byly volné, obepínaly způsobem, který roztočil jeho fantazii na plné obrátky. Kdyby ho před chvílí osočila z toho, že jí kouká na zadek místo výstřihu, měla by pravdu. Jenomže přestřelila. Damián nikdy nepovažoval Markétin vršek za její největší přednost, protože lentilky pod kobercem nejsou jeho parketa. Zároveň to, čím se může pyšnit Helena, je pro něj zase až příliš. Ostatně, na Heleně je všeho příliš… Ale Markéta, ta je jako bohyně na Olympu. Ženská dokonalost vysochaná Matkou přírodou.

Eva viděla, kam směřuje pohled jejího o dva roky mladšího nevlastního bratra, ale místo peprného komentáře, který se jí dral na jazyk, mu klidně odpověděla: „Jindra musel zůstat v práci. Mají toho teď moc.“

„Sakra, to si v tom Lidlu nemůžou najít na přesčasy jinýho blbečka?“

„Kauflandu,“ ucedila Eva naštvaně. „Dělá vedoucího směny, nemůže ho zastoupit kdokoliv kvůli kinu!“

„Uvědomuje si vůbec,“ pokračoval Damián stejným tónem, „co mi způsobil? Je tu teď převaha ženských, a to nevěstí nic dobrýho. A kromě toho jsem se těšil, že se konečně uvidíme.“

„Ale prosím tě,“ uculila se. „Nevěřím, že by ti tahle společnost nějak zvlášť vadila.“

Damián mlčky odvrátil obličej.

„Byl jsi minulý týden za Marcelou. Co jsi jí zase udělal?“ zeptala se náhle a ztlumila hlas. Překvapila ho změnou tématu a z jejích slov zavanuly výčitky a chlad.

„Nic.“ Zamračil se a nepřítomně sklopil pohled.

„Je na dně, něco jsi jí říct musel. Měl bys za ní jít a omluvit se. Ať už jsi udělal cokoliv.“ Damián po ní šlehl pohledem. Eva se na něj dívala pevnýma, nesmlouvavýma očima.

„Neřekl jsem nic, čeho bych měl litovat,“ pravil důrazně. „Byl jsem k ní upřímný. Že se s tím nemůže vyrovnat, protože postrádá zdravý rozum, je její problém.“

„Damiáne, nemůžeš být…“ 

Střelil po ní takovým pohledem, že zmlkla.

„Jen chci, aby se konečně rozvedla a postavila se sama za sebe! Vyžaduje jeho pozornost, spoléhá se, že se o něj bude moct pořád opírat. Ale on o to nestojí a Marcela se ponižuje. Chtěl jsem jí otevřít oči. Na tom přece není nic špatného,“ zvýšil hlas. Trojice v popředí se ohlédla dozadu, z Tommyho pohledu bylo znát porozumění, dívky se jen nechápavě otočily.

„Rozumím, ale nesmíš být tak přímočarý,“ odpověděla tišeji Eva. „Nebo se zhroutí a zase ji budeme muset nechat hospitalizovat. Má to teď hodně těžký.“

Damián se zachmuřil. „Kvůli komu asi. Věřím tomu, že by byla šťastnější, kdyby Dušana nikdy nepotkala. Po každým představení za ní slídil jak ocas, dokud ji neuhnal. Vždycky jen prohluboval ty její psychózy a labilitu, dělalo mu dobře, že je na něm závislá a že si myslí, že bez něj není nic. Podporoval to. Je zvláštní, že tak vážné problémy dřív neměla, děda mi to potvrdil. Já teda kolem ní chodit po špičkách nebudu, vždyť je to na hlavu,“ vrčel dopáleně.

„Ty jsi na hlavu!“ vyjela po něm Eva. „Chceš mi tu tvrdit, že za všechno může můj táta? Ten, který se o ni dvacet dva let staral?“

„Přestaňte se hádat,“ vstoupil do diskuse Tommy. „Jdeme teď koupit lístky a pak někam na jídlo, než to začne. Jdete s námi?“

Oba souhlasili.