3

Odpoledne šla na rehabilitaci a navečer měla dámský kroužek, kde se schází ženy různého věku, cvičí jógu a vypovídávají se ze svých hořkostí. Tohle jí vždy pomůže, když se cítí mizerně. Cvičitelka Erin není vůbec hloupá a v lidském těle i emocích se dost vyzná. Nějak poznala, že Klaudie není upřímná a do práce by neměla spěchat. „Chceš si ublížit Klaudie? Přestaň dělat hlouposti a dopřej tělu regeneraci, jakou potřebuje.“ Pro dnešek měla Klaudie všeho už dost a přede všemi se rozplakala. A pak to šlo z ní všechno ven, to, jak je nešťastná a že chce svůj život zpátky.                                                                                               

Domů odcházela o mnoho lehčí, jako by ze sebe shodila těžký batoh starostí a Erin a ostatní ženy z kruhu jí s tím pomohly. Cítila se dobře, přestože se trochu styděla za svůj výstup, ale tam u Erin je to běžné, od toho se přece scházejí, aby si vzájemně pomohly. Uvařila kuře na paprice s těstovinami a čekala na Šimona, až přijde z práce. Když se nevrátil v obvyklou, což bývalo o půl desáté, dala si koupel a šla si lehnout. Probudila se v jedenáct, šla na záchod a v tom zaznamenala, že je už doma. Svítilo se v kuchyni, a tak ho přišla pozdravit.

„Ahoj,“ lípla mu pusu na tvář. „Ty si vaříš? Na plotně je hrnec s večeří, udělala jsem kuře na paprice, jak jsi mi napsal odpoledne.“                                  

„Já vím,“ zabručel a zamíchal ve vroucí vodě těstoviny z pytlíku. „Nemám na to nějak chuť. Respektive to jídlo je bez chuti.“                                             

„Proto si děláš tohle?“ podivila se.                                                               

„Jo. Když u toho nejsem, máš to vždycky nedochucené.“                        

Klaudie vytáhla obočí, sebrala se a zamířila zpátky do ložnice.                               

„Snad jsi nebyla celý den v noční košili,“ zvolal za ní.                                

Zarazila se vprostřed pohybu a zauvažovala nad tím, jestli to myslí vážně. „Myslíš si, že jsem šla v noční košili na rehabku a do kroužku?“ Zavrtěla hlavou a pokračoval směrem, kam měla namířeno.                                                              

„Byla jsi dnes na rehabce? Jak to šlo?“                                                         

Vrátila se za ním do kuchyně, překvapená jeho zájmem. „Dobře,“ odpověděla.                                                                                                                             

Byla dnes na kontrolním vyšetření a doktor jí poslal na rentgen. Výsledky byly skvělé, doktor byl sám překvapen, na druhou stranu to vysvětlil tím, že je ještě mladá a má dobrou regeneraci. Dozvěděla se, že její tělo se krásně zahojilo a mechanicky není důvod k bolestem, takže se teď může začít plně soustředit na cvičení a zvyšování zátěže. To Šimonovi ale neřekne, protože by mu akorát přihodila další munici k tomu, aby jí mohl bombardovat výčitkami, že si bolesti vymýšlí, aby mohla sedět doma.                                                                  

„Mám za úkol denně nachodit aspoň pět tisíc kroků a dostala jsem plány se složitějšími cviky na protahování, které budu dělat doma. Už docházím na kliniku jen jednou za čtrnáct dní, jestli sis nevšiml.“                                    

„Jak si toho mám všimnout, když jsem v jednom kuse v práci, abych sám všechno zaplatil. Máme hypotéku a leasing na auto, zlato, do toho se pořád zdražují energie a potraviny. Jsem tak rád, že nemáme dítě. Radek se má co ohánět, bere přesčasy a rozvozy navíc, každý den se vrací domů utahaný jako kůň a do toho to jejich děcko řve celou noc.“                                                     

„Jo,“ utrousila na to skoupě. Klaudie ten příběh zná z pohledu Radkovi ženy Aleny. Podle ní z domu utíká, jen aby jí nemusel pomáhat s malou Kristýnkou. Sama má toho plné kecky, protože ji stresuje jeho vyhýbavé chování, díky tomu jí často rupnou nervy.                                                                                              

Možná je dobře, že nemůže mít děti, pomyslela si. Po tom úrazu měla pánevní dno na kaši, v tomhle je za ni rozhodnuto. Mrzelo ji to, když se o tom dozvěděla, tenkrát snad víc než možnost, že nikdy nebude chodit. Byly to dvě těžké rány naráz. Orgány v oblasti pánve, kosti, obratle a vazy se nakonec dokázaly po dlouhých peripetiích zregenerovat, ale dělohu jí musely na sále hned po nehodě vyjmout kvůli těžkému krvácení, aby jí zachránili život.                           

Jaký by byl Šimon otec? Nad tím kdysi několikrát přemýšlela. Tohle téma bylo mezi nimi od toho neštěstí tabu, takže ani netušila, jestli být otcem chce. Už je mu třicet šest, je prý nejvyšší čas, říkají. Za ni je to v tomto směru uzavřená kapitola. Její matka jí v nemocnici řekla, že s tím neměli tak dlouho otálet. Kdyby si udělali dítě předtím, mohla by teď být matkou. Tyhle řeči ji bolely ze všeho nejvíc. Co je ti do toho? Dej mi pokoj. S Šimonem už jednou těhotná byla. Tedy myslela si to. Udělala si těhotenský test a šla mu to říct, odehrálo se to pár měsíců před úrazem.                                                                 

„Šímo, mám dva týdny zpoždění…,“ překvapila ho u počítače.               

Zastavil hru a vyděšeně na ni zamrkal. A pak ze sebe vypáčil: „Proboha, Klódy, to mi neříkej ani ze srandy… Teď ne, teď se to vážně nehodí. Ještě nejsem připravený, musíme to naplánovat a oba se na tom shodnout.“                    

„Udělala jsem si test, je negativní.“                                                              

„Díkybohu,“ zvolal. Popadl její ruce do svých a líbal je, jako by k němu sestoupila živoucí Panna Marie.                                                                                  

Takže tehdy nebylo možné počít plánovaně dítě ke spokojenosti a souhlasu obou. A ona nechtěla dělat nic na sílu. Vlastně si sama nebyla jistá.         

„Vyčkej ještě. Příští rok mě povýší, pak budu mít víc peněz. Budeme moct malému dopřát to nejlepší. Bude se mít jako v bavlnce,“ sliboval a konejšil ji, protože byla z jeho reakce zklamaná.                                                                     

Povýšili ho už tentýž rok, ale plat nebyl podle jeho představ, takže našel další překážky, proč na to není vhodný čas. A pak se pod ní o dva měsíce později utrhl skalní převis a ona spadla z třicetimetrové výšky do sutin, kde ji zavalil velký kámen. Když se probrala, dozvěděla se, že leží v nemocnici na JIPce a nemá dělohu a je tu možnost, že nebude nikdy chodit. Bolest se v tu chvíli zmnohonásobila, píchli jí další dávku sedativ a ona odplula na obláčku snů a oblbováků na příštích několik týdnů.                                                               

„Dobrou chuť,“ řekla mu a oznámila mu, že jde spát. Vrhla přitom znechucený pohled do hrnce a odešla. Šimon zamíchal vařečkou ve směsi těstovin a omáčky z prášku a vypnul plotnu. Usadil se s tím v obyváku k notebooku, otevřel si pivo a pustil on-line hru.                                                                                     

Proboha, kolik mu je, pomyslela si Klaudie. Třeba se jí taky vyhýbá. Oddaluje chvíli, kdy si jde lehnout, až na dobu, kdy ona spí. Tak je to každý den, proč se tím vůbec ještě zabývá. Po té nehodě jako by jejich vztah ztrouchnivěl. Už mezi nimi nic pěkného nežije.